Jedná se o jednu z alternativ důstojného rozloučení, kdy máte možnost sami se na rituálu rozloučení podílet. To, že zvířecímu příteli vykopete hrobové místo, uložíte jej a s láskou předáte zpět přírodě je krásný rituál rozloučení. Vím, že je neskutečně těžké toto zrealizovat, ale vězte, že když seberete poslední zbytky sil a zvládnete to, pak toto i Vám do budoucna pomůže při zpracování zármutku z jeho ztráty.

Než přejdu k nějakým praktickým záležitostem, ještě upozorním na ty právní, ale ono to jde tak ruku v ruce.

V současné době platí celkem náročná vyhláška pro pohřbení na vlastním pozemku. Místo musí být vzdálené nejméně 200m od vodního zdroje,100m od nejbližší stavby pro bydlení nebo rekreaci a pozemní komunikace. Také musí být dodržena vzdálenost 50m od sousedního pozemku. Hloubka hrobového místa musí být 80cm nejméně a musí být použito desinfekčního prostředku (například nehašeného vápna). V případě, že vyhlášku nedodržíte, vystavujte se pokutě nebo v případě stížnosti například od souseda, nutnosti tělo exhumovat. Pohřbívání na cizím pozemku zde vůbec nezmiňuji, protože jde o možnost ilegální. Nejčastěji jde o louky, lesy..zde více než kde jinde musíte počítat s možností vyhrabání od volně žijící zvěře.

Dejme tomu, že máte tedy místo, na svém pozemku, kde připravíte hrobové místo. Opravdu je moc důležité, aby hloubka hrobového místa byla minimálně těch 80cm. Má to více důvodů, tím nejdůležitějším je, abyste tělo Vašeho zvířecího přítele ochránili před ostatními zvířaty. Nemusí se nutně jednat o les a hrozbu vyhrabání divočáky, ono i potulující kočka dokáže udělat pěknou neplechu. Dno hrobu posypte desinfekcí (např. chirox, chirosan, chloramin B, dezipur, chlorové vápno) a poté položte tělo Vašeho zvířecího přítele, nejlépe samotné nebo zabalené v plátně. V okamžiku, kdy tělíčko zabalíte do polyesterové deky, pak přírodě zkomplikujete její práci. Pokud tělíčko uložíte do rakve, prodlužujete dobu, za kterou se tělo Vašeho zvířecího přítele znovu vrátí do koloběhu přírody. V žádném případě nezakopávejte tělíčko v plastovém boxu či v pytli! Možná máte pocit, že tím tělo ochráníte, ale opak je pravdou. Pokud se rozhodnete pro pohřbení do země, měli byste akceptovat myšlenku koloběhu života. Příroda si vezme co dala a načerpá sílu znovu dát..

Tělíčko zahrňte malou vrstvou půdy a pak znovu posypte desinfekčním prostředkem. Toto je opravdu nutné, protože přírodní procesy mohou okolní půdu kontaminovat a tímto tomu předejdete. Navíc trochu odpudíte případné predátory, kteří by se mohli o hrobové místo zajímat.

Nezapomeňte si místo označit, ono totiž ač Vám to třeba nepřijde, jde o velmi emoční situaci a druhý den si taky přesně nemusíte pamatovat kde přesně jste tělíčko uložili.

Uložení do hrobu je samo o sobě velikým rituálem. Nicméně ne všichni se na něm mohou podílet. Pokud máte například děti, které se nestihli rozloučit, nechte je namalovat zvířátku obrázek, který můžete pohřbít spolu s ním. Rádi píšete? Napište své pocity, svoje rozloučení a papír spalte nad svíčkou, kterou zapálíte na hrobě. Otevře si láhev vína a zavzpomínejte společně s dalšími členy rodiny na veselé, ale i smutné chvíle, které jste společně prožili. Popřejte Vašemu zvířecímu příteli a jeho duši klidnou cestu..

Další alternativou, pokud nemáte vlastní pozemek a chcete zvířátko pohřbít do země, jsou zvířecí hřbitovy. V ČR je jich několik již bez možnosti pohřbívat, nicméně existují i krásná místa, kde to stále lze. Více informací zajisté naleznete na internetu a do budoucna i v našich článcích.

Pokud netrváte na pohřbení tělíčka do země, pak je zde alternativa i zvířecího krematoria. Zde si po rozloučení můžete vybrat, zda památeční popel uložíte do designové urničky, zasadíte na zahradě památeční bio urnu se sazeničkou rostliny nebo popel zvířecího přítele rozptýlíte tam, kde mu bylo příjemně. Pokud nevíte, jak to v krematoriu chodí, můžete se to dočíst ZDE

Alternativ důstojného rozloučení je více. Každopádně předtím, než se rozhodnete např. tělíčko ponechat u veterinárního lékaře, informujte se. Třeba ZDE

Vím, že je loučení velmi těžké, ale vězte, že umírá jen ten, kdo již dál nežije ve vzpomínkách.

Zvířecí přátelé jsou součástí naší duše a i když odejdou, tu malou část nám zde zanechají, abychom se k ní kdykoliv znovu mohli obrátit a připomenout si jaké to je, být bezpodmínečně milován zvířetem. A je to nádherné, proto nás tolik bolí, když odejdou.

Opatrujte sebe i své zvířecí přátele a přeji Vám, aby toto téma ještě nějakou dobu pro Vás bylo jen tématem k diskuzi a přemýšlení.

Zdenka Šlárová, ředitelka PET HEAVEN zvířecí krematorium Chodov