Volné pokračování miniseriálu o důstojném rozloučení. Přiznám se, že do tohoto téma se mi moc nechtělo, nicméně váš zájem a dotazy, které jste mi zasílali do soukromých zpráv mne jen přesvědčily v tom, že není nic horšího, než když člověk nemá informace.

Toto téma je nepříjemné, ale nic na tom nemění to, že pokud máte doma svého zvířecího přítele, stejně tak, jako se radujete ze štěňátka, pořizujete pelíšek, obojek, granulky a těšíte se z jeho přítomnosti, měli by jste myslet také na to, že není nesmrtelný a že jednou dojde k poslednímu rozloučení.

Záleží na vaší životní filosofii, na vaší nátuře. Ale myslím si, že je fajn, mít relevantní informace. Ze své dosavadní zkušenosti vím, že zhruba 35% zvířátek odchází nečekaně. Lidé jsou v šoku, v té rychlosti volí „nejméně bolestivou varinantu“ tak, jako jsem to kdysi udělala já. Tou variantou je nechat tělo svého zvířecího přítele u veterinárního lékaře. I já jsem to kdysi udělala a nechala svou fenku u veterináře.

Nikdy nelituj toho, co již nemůžeš změnit, jen si z toho vezmi poučení.

Když pominu tu nepříjemnou situaci (jednalo se o akutní záležitost, k euthanasii došlo v čekárně ordinace), nemožnost se v klidu rozloučit, tak zpětně vím, že mi hrozně chyběl nějaký obřad, rozloučení nebo jak bych to nazvala .Letyna najednou nebyla a já neměla dlouho potřebu zapálit svíčku, zavzpomínat si.

Nyní, z pozice toho „průvodce vaší ztráty“ se snažím klienty vždy nasměrovat, aby se tohoto rituálu rozloučení nevzdávali. I kdyby to mělo být o zapálení svíčky, nalití sklenky vína a prohlížení fotek. Já osobně jsem přesvědčena, že tímto dojde k začátku procesu „smíření“, uvědomění si. No a teď zpátky k tomu, jak to chodí. Slyšela jsem spoustu variant a desinformací, včetně toho, že jde o hromadné spálení. Tak toto bych chtěla vyvrátit.

Tělíčko vašeho zvířecího přítele převezme od veterinárního lékaře svozová služba asanačního podniku (tzv. kafilérie). Tento podnik zpracovává veškeré odpady živočišného původu. V praxi to znamená, že vůz sváží např. zkažené maso z hypermarketů, uhynulá hospodářská zvířata a pro lidskou výživu nevyužívané části zvířat porážených na jatkách (dále jen VŽP-vedlejší živočišní produkt). V asanačním podniku je jako první realizovaná tepelně tlaková sterilizace, která předchází dalšímu technologickému postupu. Při ní jsou VŽP nejdříve nadrceny na obřím mlýnku na částice do velikosti 50 mm a pak zpracovány při tlaku. Tento materiál je extrakčními postupy rozdělen na tuk a živočišnou moučku. Pokud by někdo byl stejný masochista a chtěl se podívat na obrázky, stačí zadat do Google, já rozhodně sdílet nechci.

Výsledné materiály se dále zpracovávají. Tuk se může přidávat do krmiv hospodářských zvířat nebo třeba k výrobě leštidel a krémů na boty. Masokostní moučka může být využívána v cementárenských pecích, bioplynových stanicích a také se může přidávat do tzv. PET krmiv. Tak, použila jsem strohý popis „celého procesu“. Jde prostě o likvidaci těla. Pokud dokážete k situaci přistoupit tak, že je to již „pouze tělo“, pak jistě chápete, že kafilérie je potřeba. Říkám si tak, že všichni víme, co se děje po smrti s tělem člověka, ale co se děje po smrti s tělem zvířete, raději „neřešíme“. Přitom je nám zvíře často blíž než lidé…

Není to zvláštní? Nebo prostě přirozená obrana, že nevědomost je někdy pohodlnější? Samozřejmě nechci článkem odsuzovat majitele zvířat, kteří kafilerii využijí. Někdo je prostě zastáncem toho, že tělo po smrti je jen mrtvá schránka…. někdo si pohřbí zvíře na zahradě….však jsem psala, že i já jsem se tak učinila.

Dříve také alternativy nebyly, kdo neměl pozemek, měl smůlu. Ale nyní už je alternativ dost. Děkuji Vám, pokud jste dočetli můj příspěvek až sem, to je ten důvod, proč jsem jej psala. Dalším krokem je sdílení. Lidí, kteří jsou v nevědomosti je spousta, pomozte mi to alespoň trochu změnit. Děkuji, příjemný večer vám i vašim zvířecím přátelům.

Zdenka Šlárová, ředitelka

PET HEAVEN-zvířecí krematorium Chodov